Narodila jsem se jako Cessy Ritakim, ale říkají mi Kessynka (Kesyša, Kesynice, Kesydy, šabulinka a taky holka malá milofaná, někdy naopak třeba čuramedánka nebo cikán…:)), 25.1.2011 v Němčicích u Kolína. Panička už věděla dávno, že si mě chce pořídit, ale všichni ostatní byli proti. Nakonec se povedlo přesvědčit aspoň pánička a přes nesouhlas zbytku rodiny si mě páníček s paničkou vzali. Byla jsem největší blázen ze všech štěňátek. Páníčci se báli, aby to zvládli a paní chovatelky se stále na něco ptali, a tak paní chovatelka zřejmě nabyla dojmu, že se o mě nezvládnou postarat a poslala jim smsku, že by asi bylo lepší, kdyby si mě vzal zkušenější chovatel. Jenže touha paničky byla tak velká, že si pro mě stejně přijeli. Když si mě vzali, byli mi úplně jedno, vlastně mě vůbec nezajímali. Všechno okolo bylo důležitější než oni. První týdny jsem žila ve velké smečce, společnost mi dělali hlavně argentinské dogy a já jsem se ničeho nebála a ani o mazlení jsem nestála, jen jsem každého zlobila. Po příjezdu do nového domova jsem se tvářila jako že už to tam dávno znám. Hned jsem se prošla po opěradle gauče, štípla jsem si do kytky, udělala jsem loužičku…Páníčci si se mnou v začátcích pěkně užili. Panička mě učila mazlit se a naučila mě to tak, že by teď byla ráda, kdybych byla trošku samostatnější a neseděla jí stále na klíně.

Krátce potom, co mi byli 3měsíce jsme začali chodit na cvičák. Prý abych byla ovladatelná nebo co. :-) Docela se povedlo, umím toho spoustu. Ale stále to má háček- musím chtít. :-) Na poslušnost jsem šikovná a i mě to baví, vždycky totiž pak dostanu nějakou dobrůtku. Pokud ale nasaju nějakou zvěřinu, tak zapomenu, že vlastně nějaké páníčky mám a prchám pryč. V tomhle případě panička vždycky lituje, že jsem hrozně rychlá. A to teda vůbec nevím proč, protože je to obrovská zábava. Taky mě hodně baví válet se v něčem „voňavém“, a pak vůbec nerozumím tomu, proč na mě doma panička patlá ten nechutný pěnivý přípravek…

Zkoušíme s paničkou všechno možný, a tak jsem nějaký čas chodila na flyball. Ale raději se neptejte jak to dopadlo.... Byla jsem sice mega rychlá a na dráze celkem zodpovědná, ale neřízená střela na střídačkách. Chtěla jsem všechny okolo sežrat! Občas mě panička bere na výstavy a snaží se ze mě udělat princeznu, z toho nejsem úplně šťastná. Už ale vím, co po mě chce a v kruhu vzorně spolupracuju. Za odměnu tam nejezdíme moc často. Asi panička chápe, že jsem víc ďábel než princezna. :-) Taky jsem poznala coursing… to mě hroooozně baví. Ale chovám se tam podobně jako na flyballe, takže to prý nejsou sporty pro mě. A co je tedy sport pro mě? AGILITY! Tam nemám koho sežrat. :-) Využívám svojí mega rychlost, ale zároveň mi tak šíleně nevyskakuje adrenalin (jako při flyballe nebo coursingu), který by mi úplně zatemnil mozek. Když mi bylo půl roku, začala jsem poznávat skočky a tunely. Nesmírně mě to bavilo a baví a ráda si dělám z paničky na parkuru šoufky. Úplně nejlepší je běhat tam, kam mě panička vůbec nenavádí. Nebo je super odstartovat se bez povelu a pořadí překážet volit dle mých představ. :-) Rozhodla jsem se, že paničku ještě chvíli potrápím, a pak jí ukážu, co všechno ve mně je. :-) Taky jsme začali trénovat obrany, to je sranda. Nejdřív toho šupáka pořádně vyštěkám a pak se na něj pověsím, samozřejmě u toho nezapomínám vrčet. Takže bacha na mě. :-) Jsem prostě blázen, naprosto nadšený pro všechno :-)!