Gina se narodila 12.5.2012 na Lipně ve vesničce Zvonkov. To jsme ale ještě ani nevěděli, že si flekatou potvůrku bígla budeme pořizovat. V tu chvíli jsme ani nevěděli, že se někde na světě narodila a ještě deset dalších sourozenců.

Marně jsme v encyklopedii vybírali nějaké plemeno vhodné nám jako nezkušeným. Naše podmínka byla že nechceme lovecké plemeno. V encyklopedii jsme samozřejmě vybírali jako první podle fotek místo toho, abychom si četli povahy nebo náročnost plemene a k čemu bylo dané plemene vyšlechtěné. Otáčeli jsme stránky až nám do oka padnl obrázek středního tříbarevného plemene BÍGL. Jasně jsem vykřikla, že toho chci a že žádného jiného nechci - v tu dobu mi bylo deset let :-D Táta si přečetl povahu a řekl mi, že ne, že je to plemeno vyšlechtěné pro lov. Já sem si ale nedala říct a řekla jsem, že jiného psa nechci, že jedině bígla. Táta tedy řekl, že jo. Já štěstím bez sebe začala vykřikovat, kdy pro fenku bígla jedeme. Táta řekl, že ani neví kam pro fenku a že si budu muset počkat, než nějaké štěně sežene. V tu chvíli jsme nevěděli, co je to průkaz původu, takže jsme ho ani nijak neřešili.

Po čtrnácti dnech táta přišel, že už ví kde se narodila štěnata a že je jim 6 týdnu, takže se můžeme na ně jet kouknout a vybrat si - pro mě ta nejšťastnější zpráva.
Vyjeli jsme a když jsme dorazili na místo, pani už na nás čekala s přepravkou kde bylo 11 malých flekatých štěnat - 7 pejsků a 4 fenky. A jedna ta fenka z přepravky vylezla a spadla z prvního schodu. Jak jinak - zase jsme vykřikla, že tuhle chci a žádnou jinou :-D Dobře celá rodina se shodla, že když už jsme si vybrala, tak tedy že jo.

O 14 dní později už jsem si Ginu vezla domu. Jméno vymyslel táta, protože moje představa byla že se bude jmenovat Sára, ale ve vesnici už máme tři Sáry, tak mi to neprošlo a za jméno Gina jsem velice spokojená. Bylo jasné že od začátku to bude pes domácí, venku by mu přeci byla zima :-D

Do Giny tří let jsem se věnovala jen kynologii, když táta vyděl že mně to fakt vzalo a baví mě to, chtěl mě a Ginu přihlásit na nějaké cvičiště v Č.B., ale tam mu řekli, že bígla nevezmou, že je to nevychovatelný pes, který umí jen lovit zvěř po lese. To tátu trochu zklamalo a tak přestal hledat cvičiště.

Když Gině byli čtyři roky, začala jsme se zajímat o další sporty a zaujalo mě agility a tak jsem se hned přihlásila na první hodiny. Byl zrovna prosinec, takže se běhalo v hale. Trenérka Nikol Hortová byla ta nejlepší volba, co jsem kdy mohla udělat.
Na první hodinu jsme se přihlásila s Dančou, sama jsem se styděla tam jít. Hned první hodina byla ta nejlepší hodina, už v tu chvíli jsem si řekla, že agility je ten nejlepší sport se psem na světě.

Po třičtvrtě roku pilného a zábavného tréninku jsme se dohrabali až na naše první závody 28.10.2012 do Strakonic. Sice byl všude sníh, asi 7cm, a neskutečná zima, Gina se ale předvedla běhala úžasně, suprácky, dokonale, můj bígl kterému na kynologickém cvičišti nevěřili běhá závodně agility a má splněnou zkoušku ZOP.
V ten den 28.10.2012 jsme na ní byla opravdu, ale opravdu hrdá. Gina je můj smysl života a byla to ta nejlepší volba štěnátka na světě. A doufám, že pár těch úspěchů v agility ještě bude. Jen kvůli agility jsme poznala spoustu suprových lidí, kteří jsou stejný blázni do psů jako já. :-)