Psa jsem si přála odjakživa. Už odmala jsem domů tahala každého voříška, co se tady v té době potuloval. Rodiče mi psa ale nikdy nedovolili a tak jsem čekala dlouhá léta, než jsem si ho mohla pořídit. Na střední škole si můj spolužák pořídil border kolii. Byla tak úžasná, že jsem se o tohle plemeno začala zajímat víc. A teoreticky jsem se zajímala ještě dalších pár let. Za tu dobu jsem si nastudovala spoustu věcí, znala jsem všechny chovatelské stanice v ČR a rozhodla jsem se, že chci pokud možno pracovní borderku, s dlouhýma nohama a ne moc dlouhou srstí, takovou správnou hyenu. Barva u mě vítězila red merle, jenže pracovních red merle psů moc nepotkáte. Na podzim 2010 můj sen dostal konkrétnější podobu a byla jsem rozhodnutá pořídit si na následující jaro štěňátko. Hledala jsem v plánovaných vrzích a najednou jsem narazila na aktuální vrh "O" Gulden Land. A tam poslední volná red merle fenka. Fotka ještě slepého štěňátka, co se vešlo na ruku. Já se zamilovala a už nebylo cesty zpět. Druhý den jsem jen nervózně čekala, až si budu moct zavolat o info a po rozhovoru s chovatelem bylo jasno. Přítel šel hned do banky poslat zálohu a já si od té doby každý den v kalendáři odškrtávala kolik dní ještě zbývá, než si pojedu pro April, jak jsem jí pojmenovala, protože její pravé jméno Oda jsem zavrhla rovnou. Myslela jsem, že se nikdy nedočkám, ale nakonec to uteklo a 13. listopadu 2010 se mi splnil můj sen a já si jela pro svojí plesnivku :-)

Krátce po tom, co jsem si Aprilku přivezla domů, jsem zjistila že praxe je naprosto jiná než teorie. Na to, co mě čekalo, mě nemohlo připravit vůbec nic. Zažila jsem hodně rozčarování i zklamání, že April není vůbec taková, jak jsem očekávala. Že jí zajímá každý víc než já, že neustále chce aportovat a nic jiného, že vůbec nevím jak na ní. Zažily jsme si spolu spoustu krušných chvilek, ale všechno se nakonec vyřešilo a v dobré obrátilo, i když mě to stálo strašných nervů a teď jsme nerozlučná dvojka a já mám toho nejlepšího pejska na světě. Že to ale trvalo Smile

Když byl April 1 rok, přemýšlela jsem, do čeho se vrhneme. Chtěla jsem s ní dělat nějaký psí sport a jelikož jsme přestaly chodit na poslušnost, protože nás to ani jednu moc nebavilo, tak jsem se poohlížela po něčem víc akčním. Rozhodla jsem se zkusit agility a byla mi doporučena jako trenérka Nikol Hortová, což se ukázalo jako ta nejlepší volba. April si tenhle sport naprosto zamilovala, je hrozně šikovná. A já jsem si agility zamilovala taky, přestože neustále bojuji se svojí nešikovností. Nikča má ale se mnou svatou trpělivost a já doufám, že se to jednou zlomí a bude to s námi už jen lepší.Smile